Vaše bytost je esencí bez zábran a pod nánosy všech vašich mentálních konstruktů se skrývá vaše autentické já. To jest vaše pravé svobodné já. Pravděpodobně si své vnitřní bariéry neuvědomujete, neboť s nimi koexistujete již neúměrně dlouhou dobu. Připomínáte tak ptáčka v kleci, který z ní nebyl vypuštěn po tak dlouhou dobu, že si na ni navykl a nic jiného ani nezná.
Iluze naší vlastní svobody
Všichni v životě činíme svobodná rozhodnutí, že ano? Každý den se rozhodujeme podle svého nejlepšího úsudku, tedy jsme svobodní… To je však velký klam.
Jen mizivé procento lidí si uvědomuje, kolik z jejich každodenních voleb je ovlivněno skrytými omezujícími přesvědčeními, která v sobě nosíme MY VŠICHNI. Tato přesvědčení mohou mít velmi hluboké kořeny a u mnohých ani netušíte, odkud se vzala - jejich původ si tedy pamatovat nebudete.
Poté existují jiná, zjevnější přesvědčení, jejichž geneze je vám pravděpodobně známá a jejichž existenci si zdůvodňujete, jelikož formují vaše myšlenkové struktury. Ta pocházejí z rodiny, ze školního prostředí, nebo představují společensky a k c e p t o v a n á dogmata.
První příklad. Jste žena a váš otec vás opustil v raném věku, je pravděpodobné, že v sobě nesete vnitřní přesvědčení, že vás každý partner nakonec opustí. Neznamená to však, že to takto i vnímáte; můžete být chorobně žárlivá, manipulativní nebo mít silnou potřebu kontrolovat svého partnera.
Druhý příklad. Jste muž a zastáváte názor, že všechny ženy jsou zlatokopky, protože jste se setkal s několika takovými jedinci - zde tedy obhajujete své přesvědčení na základě osobní zkušenosti, avšak neuvědomujete si, že právě toto vaše přesvědčení aktivně přitahuje do vašeho života přesně takové osoby.
Třetí příklad. Pokud nebudeme mít děti, nikdy nenalezneme štěstí. Společnost se s lidmi, kteří se dobrovolně rozhodnou nemít potomky, velmi těžko vyrovnává, a i z tohoto důvodu v souvislosti s tímto kontroverzním tématem koluje mnoho omezujících názorů, jako je právě tento.
Čtvrtý příklad. „Pokud nevystuduji vysokou školu, nenajdu si adekvátní zaměstnání/neuplatním se na trhu práce atd.' Takováto přesvědčení obvykle pocházejí od vašich nejbližších.
Pátý příklad. Protože jsem muž/žena měl/a bych, neměl/a bych, musím/nesmím [doplňte si libovolné tvrzení, které považujete za platné na základě svého pohlaví].
Dalšími ilustrativními příklady mohou být: peníze kazí charakter, pro dosažení úspěchu je nutné mnoho let neúnavně pracovat… Jakékoli přesvědčení, které ve vás vyvolává dojem, že něco není možné dosažitelné, je pozdě se to učit (jsem na to příliš mladý/starý). Doplňte si jakékoli zdůvodnění, proč „něco nejde, není možné, nebo to takto nemůže fungovat'. Cokoliv, co za toto doplníte, vytváří vaše omezující přesvědčení.
Každé toto přesvědčení zužuje vaši svobodu, neboť z něj nevyhnutelně plyne, že něco musíte, nesmíte, že něco není realizovatelné, je to možné pouze specifickými cestami, nebo že byste něco měli či neměli udělat. Samozřejmě zde nezmiňuji objektivní (měřitelné) limity. (pokud je někdo pohybově omezen a nemůže chodit, asi se z něj nestane mistr v běžeckém maratónu).
Často se stává, že i přes to, že se vaše přesvědčení naplňují, nejste vnitřně spokojeni. Zde se dostáváme k jádru nadpisu „Iluze svobody', protože vaše jednání založené na omezujících přesvědčeních nikdy není skutečně svobodné, ale opírá se o strach z toho, že se naplní vaše obavy, nebo že někoho zklamete, ale především se bojíme zklamat sami sebe.
Náš interní cenzor
Nikdo nás nesoudí tak přísně jako my sami. Když jsme byli maličcí, nesoudili jsme se; žili jsme v přítomném okamžiku, objevovali jsme svět skrze hru a neřešili jsme, zda to „děláme správně'.
Dítě upadne až 5000krát, než se naučí chodit; nikdo ho nehodnotí a ono samo sebe už vůbec ne. Proč by to nemělo fungovat stejně i v dospělosti? Co vlastně odlišuje v tomto kontextu dospělé od dětí? Očekávání, která opět vytvářejí limity v našich myslích.
Jako dítě jste necítili vinu za neúspěch, dokud vás ji vaši rodiče nenaučili pociťovat. Dokud vám neřekli, co je správné a co je špatné, dokud vám neřekli, že když děláte toto, zlobíte, a když děláte něco jiného, jste hodný chlapeček/holčička.
Za špatné chování jste byl potrestán a když jste měl štěstí, tak za dobré odměněn/pochválen (což bohužel také není pravidlem, protože někteří se pochvaly za „správné' jednání ani nedočkali).
Ať tak či onak, od té doby již nepotřebujeme rodiče ani jiný dohled, abychom byli hodnoceni; jsme dokonale vycvičeni k tomu, abychom se soudili a trestali sami. Sami sebe označujeme za viníky a hodnotíme se podle systému svých přesvědčení. Soudíme se za to, jak bychom měli vypadat, co bychom měli či neměli dělat/říkat/prezentovat navenek.
Odpykáváme si trest za jednu chybu znovu a znovu, pokaždé, když si na svůj „přestupek' vzpomeneme, pokaždé, když se podíváme do zrcadla na své tělo, o kterém jsme přesvědčeni, že není dokonalé podle aktuálního společenského standardu, když si připomeneme, že nám je už 30 a nemáme tu kariéru a tu rodinu, kterou bychom v tomto věku přece měli mít!! (nebo nad tím už alespoň uvažovat).
A tak se soudíme a nikdy nejsme spokojeni ani sami se sebou, ani s druhými, protože i je hodnotíme podle svého vlastního systému přesvědčení.
Chceme podotknout, že věříme, že role rodiče je jednou z nejobtížnějších vůbec a že každý jedná nejlépe, jak v daný moment dokáže. Samozřejmě i naši rodiče byli pod vlivem svých vlastních přesvědčení atd.
Neomezujte svou nespoutanou duši - v nitru jste svoboda
Pokud chcete uchopit život do svých rukou, žít ho jinak a zejména svobodně, vzdejte se všech svých limitů (včetně těch, kterými vás formovali ostatní), které nejsou v souladu s vámi a s tím, co si přejete. Přijměte své negativní zkušenosti, protože minulost již nezměníte. Odpusťte sobě i ostatním za to, jakým způsobem vás vaše a jejich omezení doposud ovlivňovaly.
Začněte tyto limity objevovat a uvědomovat si je; to je první krok k transformaci. Když si je uvědomíte, již v ten moment ztratí část své moci. Někdy to bude snazší, jindy náročnější, klíčové je právě toto sebeuvědomění. Vaše limitující přesvědčení vás nedefinují. Jste ve skutečnosti svobodní, nespoutaní a schopni realizovat cokoliv, co si usmyslíte!
To, čemu věříte, formuje vaši realitu, protože si to zároveň přitahujete do života. Začněte si vytvářet nová přesvědčení a měnit své myšlení tak, aby vaše myšlenkové prostředí podporovalo vaši přeměnu v to, kým se chcete stát a čeho chcete v životě dosáhnout.
Může to být cokoliv, ať už nalezení kvalitního partnerského vztahu a založení šťastné rodiny, dosažení hvězdné kariéry, nebo prostě jen zdokonalování se v tom, co vás naplňuje.
Zdroj: Alessandra Lanzafame &8211; www.selfdesigner.cz
Jako profesionální kouč pomáhám lidem dávat jejich snům konkrétní termíny, transformovat jejich myšlení a naplno využívat svůj potenciál tak, aby je jejich život bavil a naplňoval.
Pro Svět ženy, rubrika Psychologie, 06/2023
Máte hodit bílý kapesníček a čekat, až ho nějaký galantní pán sebere, hned se do sebe zamilujete a v objetí odjedete do západu slunce k šťastným zítřkům? Můžete to zkusit, ale výsledky nejsou garantovány. Kde se lidé seznamují v současnosti, kdo hradí náklady na rande a jak se vyrovnat s ghostingem?
Když dnes muž osloví ženu na ulici, je považován téměř za exota. Online seznamování a otevřenost ve vztazích, které mohou nabývat rozličných podob, výrazně promíchaly tradiční zvyklosti při navazování známostí. Jak dnes najít životní lásku? Podívali jsme se na aktuální trendy v randění, protože zejména na přelomu jara a léta, ještě předtím, než se všichni rozprchnou na dovolenou, bývají seznamovací platformy všeho druhu plné téměř stejně jako o vánočních svátcích.
Chcete se seznámit moderním způsobem? Zdánlivě nic nemůže být jednodušší; stačí stáhnout aplikaci, nahrát svou fotografii, vyplnit profil a vaším obývacím pokojem či ložnicí se může virtuálně procházet na stovky potenciálních partnerů. Je však randění snazší díky existenci online aplikací? To záleží na úhlu pohledu. Stále můžeme doufat, že se vedle nás nastěhuje úžasný soused, ze kterého se vyklube naše spřízněná duše, nebo flirtovat s kolegou v práci, dokud nezjistíme, že schovává snubní prsten v šuplíku. Zkusit online randění přesto znamená vzít osud do vlastních rukou. Hlavní výhodou online seznamování je totiž možnost setkat se se stovkami až tisíci lidmi, na které byste v běžném životě jinak nenarazili. „Potkat takové množství lidí v offline světě je velmi náročné. Navíc u online seznamek můžete předpokládat, že se tam lidé - až na výjimky - skutečně chtějí seznámit. Pravděpodobnost, že hledáte vztah, je na seznamce mnohem vyšší, než když se procházíte po Václavském náměstí,' uvádí psychoterapeutka Markéta Šetinová (modernilaska.cz).
Seznamky nám tak rozšiřují možnosti, ale na druhou stranu je třeba vynaložit značné množství času a energie, abychom se skrze ten dav probojovali k zajímavým jedincům, kteří vás osobně osloví a se kterými byste si mohli rozumět. Těch je tam logicky méně. Hledání jehly v kupce sena je proti tomu triviální úkol. „Často se hovoří také o paradoxu výběru - tím, jak jsme zaplaveni zdánlivě neomezenými možnostmi, je ve skutečnosti těžké si někoho vybrat,' vysvětluje psychoterapeutka. Dalšími nevýhodami online seznamek může být stručnost profilů, pocit frustrace nebo jisté odosobnění.
Kde se ale seznámit, pokud si nechci stahovat aplikace a toužím po zásahu „osudu'? „Seznámit se dá prakticky všude,' říká Markéta Šetinová. Nejčastěji se ale lidé podle ní seznamují prostřednictvím přátel, v zaměstnání nebo ve škole. Vhodné je také poohlédnout se po spřízněné duši na různých kurzech, během aktivit, které vás baví, nebo při provozování koníčků (ne, pasivní sledování televize se sem nepočítá). Při takových akcích pak má smysl soustředit se na opakovaný kontakt, který vytváří více příležitostí k vzájemnému poznání, zjištění, zda existuje vzájemná přitažlivost, a zda máme chuť se dále poznávat, třeba i romanticky. Na rozdíl od online seznamování totiž druhého okamžitě vidíte, vnímáte jeho neverbální signály a můžete vycítit vzájemné jiskření. Odpadá tím problém s odosobněním typickým pro seznamovací aplikace.
Výše zmíněné odosobnění není to, co si přejeme. V moderní době, která se zrychluje rychleji, než jsme schopni zvládat, a zejména po několika psychicky náročných letech, se změnilo i to, co při randění dnes preferujeme. Pozorujeme ústup od idealizovaných obrazů krásy, takže náš budoucí partner už nemusí měřit dva metry, mít sexy strniště a pronikavé modré oči. Vzpomeňme si na Charlottu ze seriálu Sex ve městě, která navzdory tomu, jak si představovala svého manžela (atraktivního zachránce), nakonec zjistila, že skutečně šťastná je s plešatým a chlupatým Harrym, protože jí nabídl něco, co ostatní pohlední muži nedokázali. V současnosti dáváme větší šanci lidem, kteří sdílejí naše životní hodnoty a jsou emočně vyzrálí. Což nevylučuje vzájemnou přitažlivost; možná právě naopak. „Lidé se skutečně snaží oprostit od povrchních aspektů a soustředí se více na podstatu,' souhlasí Markéta Šetinová. „Hledají emoční inteligenci a dobré komunikační dovednosti. Podle výzkumů sice máme na jedné straně seznam požadavků, ale v realitě dokážeme být flexibilní, pokud nás někdo zaujme,' dodává.
S tím souvisí i trend, který se objevil u mladších generací - ano, ta tolik žádaná rovnováha mezi prací a osobním životem. Velmi brzy během randění se snažíme zjistit (a to jde ruku v ruce s těmi hodnotami), jaký postoj má druhá strana k práci a osobnímu životu. Obětuje své psychické i fyzické zdraví splátkám hypotéky? Nebo si najde čas na vztah, rodinu, přátele, koníčky? A souzní to s našimi vlastními hodnotami?
„Tento trend přinesli mileniálové, kteří chtějí skloubit kariéru i osobní život a zážitky. Hledají harmonii mezi pracovním a soukromým životem a logicky tedy hledají i partnery, kteří to mají podobně,' říká psychoterapeutka.
Našli jste někoho a chodíte na schůzky? Výborně. Dříve či později (spíše dříve) narazíte na další významné téma - kdo má platit na rande v době, kdy jsou ženy emancipované a (někteří) muži si teprve hledají svou roli? Zatímco někdo očekává, že za něj druhý automaticky zaplatí, jiný to může vnímat jako urážku. Ožehavé, ale důležité téma financí se většinou řeší už během prvních schůzek. Očekávání se liší. „Někdo očekává, že muž má všechno financovat, což některým mužům vyhovuje. Připadalo by jim téměř urážlivé, kdyby platila žena,' říká psychoterapeutka. Některým ženám však není příjemné, když je nápadník pozve, protože pak mají pocit závazku. Jiné ženy ovšem pozvání vnímají jako projev vážného zájmu ze strany muže. Sto lidí, sto chutí. Je zřejmé, že když se setkají dva jedinci s odlišnými očekáváními, často dochází ke konfliktům.
„Mně osobně se zdá vhodné volit první rande spíše méně nákladné, například pozvání na kávu nebo sklenku vína. Obecně platí, že kdo rande navrhne, měl by nabídnout pozvání a zjistit, zda může zaplatit. Druhá strana pak souhlasí a poděkuje, případně pokud odmítne, měl by to muž respektovat.'
Pokud za sebe člověk nechá zaplatit, pak je férové nabídnout, že příště zve on.
A teď už dost teorie. Randění, navzdory všem těmto výzvám a otázkám, je především zábava, radost z poznávání druhého, přináší nezapomenutelné okamžiky a v lepším případě i motýly v břiše a hlavu v oblacích. Tak se nezapomeňte bavit. A je jedno, jestli to bude s klukem odvedle, se sympatickým protějškem ze seznamky, nebo s mužem z kurzu horolezectví. Hlavně, aby to byl ten pravý.
Potkal jsem ji v malebném knihkupectví na Starém Městě, kde oba hledali zapomenuté poklady mezi regály plnými příběhů. Její úsměv byl jako sluneční paprsek probleskující mezi starými svazky, a já hned věděl, že to není jen náhoda. Její jméno bylo Eliška, a její vášeň pro literaturu se okamžitě stala poutem, které nás spojilo.
Naše první rande proběhlo nad šálkem horké čokolády v malé kavárně s výhledem na Vltavu. Mluvili jsme celé hodiny o knihách, o snech, o našich životních cestách. Cítil jsem, jak se mezi námi rodí něco hlubokého a skutečného. Eliška byla nejen krásná, ale i nesmírně moudrá a vtipná. Postupně jsme objevovali další společné zájmy, od procházek po Petříně až po návštěvy galerií.
Jednoho podzimního večera, když jsme se procházeli zasněženými Karlovými lázněmi a světla města se odrážela v její tváři, jsem si uvědomil, že ji miluji. Nebylo to jen zamilování, byl to hluboký pocit sounáležitosti a jistoty. Eliška mi odpověděla stejně, a v tu chvíli jsme věděli, že naše setkání bylo předurčeno osudem.
Dnes, po několika letech, jsme stále spolu. Naše láska je pevnější než kdy dřív, postavená na sdílených hodnotách, vzájemném respektu a nekonečném porozumění. Naše knihovna je plnější, naše společné vzpomínky bohatší, a naše srdce spojená navždy.