Vážné Svazky i Bez Zápisu

Interpersonální vztahy, jejich komplikované cesty a tajemná zákoutí, byly a jsou tématem, o němž nejenom psychologové debatují nejvíce. Je to sice ta nejvlastnější věc na světě, shánět si někoho, s kým jedinec bude sdílet život a bude ho mít rád - ale je také jednou z těch nejkomplikovanějších. A každého možná někdy napadne, zda si v této oblasti vybral doopravdy optimálně.

Pokud se vám to nestává dennodenně, nedejte se těmito myšlenkami zastrašit. Jsou přirozené a pokud si na ně budete umět upřímně odpovědět, mnohdy dokážou vnést do vašeho života jistotu a štěstí. Avšak občas někdo může shledat, že jeho partnerství až tak růžové není.

Na co se tedy ptát ve chvíli, kdy hodláte zbilancovat svůj vztah? Podívali jsme se, co na to říkají někteří odborníci.

Zamilovanost je báječná věc a rozhovory se při ní zaplétají prostě samy. Ale čím je jedinec ve vztahu déle, tím spíše se mu může stát, že spoustu záležitostí jednoduše spolkne a nezeptá se na ně. A to nejen svého partnera, ale především sebe sama.

Právě od sebe přitom musíte započít. Není žádoucí usnout na vavřínech, přestat se snažit, aby vaše souznění fungovalo a pak být najednou překvapení, že tomu tak není. Proto se nestyďte na hodinku se uchýlit někam do svého útočiště a prostě si opravdu popřemýšlet o životě ve dvou.

Jak soužití vylepšit Možná vás odpovědi na otázky nastíněné v článku překvapí a vy si uvědomíte, že sice možná nemáte zcela dokonalý vztah, ale určitě vám stojí za to o něj ještě zabojovat. Co byste tedy měla zlepšit, aby se vám žilo lépe? Středobodem všeho je komunikace. Ač to může být zpočátku po těch letech ticha těžké, mluvte na partnera. Ptejte se ho, co nového je v práci, jak se má jeho nejlepší kamarád apod. Každý měsíc vyrazte na rande jako zamlada. Objednejte si dobré jídlo anebo si vyjeďte večer do přírody a dívejte se na západ slunce. Dělejte prostě to, co vám připomene čas zamilovanosti. Alespoň jednou za den partnera také oceňte za něco, co udělal nebo řekl či co se mu povedlo. Pamatujte si také maličkosti. „Když partner řekne, že si chce o něčem promluvit příští středu se šéfem, dejte si poznámku do kalendáře a v onen den se zeptejte, jak to dopadlo. Ukazuje to váš zájem a angažovanost,' radí koučka Carla Romo. A hlavně - buďte schopná a ochotná se omluvit za jakoukoli chybu. Upřímně, neafektovaně, s pokorou. To dokáže skutečné divy.

První otázkou by mělo být to, zda z vás partner stále ještě činí lepšího člověka (nebo si to aspoň myslíte) a jestli se snažíte dělat to samé i vy pro něj. „Právě to, že nám láska dává pocit, že jsme díky ní úžasnější a fakt, že se to někdy opravdu stává, je na ní to nejkrásnější,' tvrdí koučka Carla Romo a pokračuje: „Pokud tento vjem vymizí, lidé se začnou babrat sami v sobě, bývají nespokojení a nevědí proč. Přitom stačí tak málo, aby se zase dali dohromady.'

S tím souvisí i druhá věc: jste si skutečně pořád blízcí? Jinými slovy: dokážete sdílet své niterní myšlenky, ale i normálně diskutovat o každodenních problémech? „Mnoho dvojic po nějaké době jaksi ustrne ve svém klidu. A aby jim ho nic nenarušovalo, nejméně pak drahá polovička, používají často větu: udělej to, jak myslíš. To není o spolupráci, ale o tom, že nechci nic řešit a o ničem s nikým debatovat. Jenže tato interaktivní komunikace je právě ve vztahu velice důležitá,' vysvětluje psycholožka Danielle Forshee.

Prostě se mnou být nechce Stejně tak, jako se dá vypozorovat, že se ještě vyplatí o vztah bojovat, poznáte snadno, že to už asi nemá cenu. Tady jsou základní znaky té druhé, nemilé možnosti: Všechno, co děláte, ho otravuje. Nedělí se o žádné vlastní prožitky a zkušenosti. Nedopovídá vám na SMS zprávy. Najednou potřebuje velký prostor sám pro sebe. Myslí hlavně na sebe a také tak jedná, nebere vás jako tým. Když se hádáte, snaží se vám slovně skutečně ublížit. Spojení slov společný sex už ani nezná. Celou dobu, co je s vámi, má špatnou náladu. Ve společnosti jiných se to náhle zlepší.

Pokud v páru toto neděláte, iniciujte to. Ptejte se na názory svého vyvoleného, a i když s nimi nebudete vždy plně souhlasit, snažte se hledat kompromisy. Neuvěřitelně to pomůže společnému sebevědomí a to je velmi důležité.

Zamyslete se také nad tím, nakolik toužíte partnera změnit. Nikdo po nikom nechce, aby si o každém myslel, že je úžasný a dokonalý - to by byla jen přetvářka a lež. Ale vážně vás nějaké věci tak vytáčí, že byste je nejraději vymazali z jeho povahy? Anebo se nad nimi sice pozastavíte, možná pousmějete, ale berete to tak, že k němu patří?

V prvním případě máte zaděláno na problém. „Poznáte to třeba i tak, že když sledujete svůj protějšek, jak dělá něco, co nesnášíte, zavřete oči a představujete si, jak dobře by vám bylo s někým jiným. To už jste ve špatné fázi. Když se na něj vydržíte koukat a nenapadne vás utíkat, je to naprosto v pořádku,' popisuje to kouč Tim Mitchens.

S tím podle něj souvisí i jiná věc: váš partner by vám měl být také nejlepším přítelem, protože pak si z jeho malých nedokonalostí můžete utahovat a společně se tomu zasmějete místo toho, abyste se pohádali.

Je tomu ale skutečně tak? „Není snad ve vztahu častější lež než věta: my jsme hlavně přátelé. Je to krásný cíl, ale je těžké ho dosáhnout. Z mé praxe vyplývá, že skutečně to tak má málo lidí. A většinou to nejsou ti, kteří o tom hlasitě vyprávějí na potkání,' popisuje expert.

Není to o tom, že když máte problém, první voláte manželovi místo toho, abyste se třeba cestou z práce zastavila na kafíčko a probrala to s kamarádkou. Spíše se o tom nemusíte bát mluvit a jeho názoru si pokaždé ceníte a přemýšlíte o něm. Opět - nemusíte souhlasit. Ale je pro vás důležité ho znát a necháte se jím rádi inspirovat.

A poslední zásadní otázka: jste skutečně ochotni navzájem obětovat všechno pro toho druhého? To je věc, která bude možná mnohé pálit už za chvíli. Jen si to představte: kvůli koronaviru zavřou partnerovi podnik nebo ho bude nucen zavřít sám. Přijde o peníze, iluze, naděje. A není už nejmladší. Jste ochotni vzdát se klidně i své práce a pomoci mu nějak se postavit zase na nohy? Víme, je to těžká představa. A třeba k tomu ani nebude muset dojít. Ale jen to, že si na tuto otázku odpovíte: „Když to bude nezbytné, ano. Já to pro něj udělám,' značí, že jste si vybrali správně. Nebo minimálně, že si opravdu výborně vybral on.

Co řešit před rozchodem Pokud už se ve vztahu přehoupnete přes onu hranici, kdy máte pocit, že to ještě nějak vydržíte a uvažujete o rozchodu, nedělejte to zbrkle. To platí zvláště v případě, že jste toho společně zažili opravdu hodně. Někdy prostě jiskra vyhasne, ale dá se znovu zažehnout, pokud se budete snažit. Ovšem jindy už to samozřejmě zas tak lehce nejde. Nejdříve si udělejte jasno, nakolik toho druhého ještě milujete. Někdy se člověk rozchází jen z rozumu a zapomene, že i cit je důležitý. Pokud tam ještě něco je, měla byste možná tento postoj zvážit, abyste pak brzy nelitovala. Shrňte si také, co pozitivního vám svazek přinášel, jak často a zda se to stalo v posledním roce aspoň desetkrát. S tím souvisí i přesné hodnocení toho, kdy vás ten druhý učinil šťastnou a kdy naopak nešťastnou. Vždy by mělo mít to první navrch, ale nikoli stoprocentně (to byste pak vážně nebyla soudná). Zamyslete se tak nad tím, jaký vztah mají k vašemu partnerovi vaši kamarádi a jaký ti jeho k vám. Ve vztahové krizi na to lidé nemyslí, ale přátelé jsou důležitými osobami a dokážou velmi správně charakterizovat i člověka, který se s nimi stýká. A v neposlední řadě si jasně uvědomte, kdy se to ve vás zlomilo a z jakého důvodu jste se rozhodla pro rozchod. Někdy překvapivě zjistíte, že je to úplná prkotina, která vám v hlavě tak nějak narostla do obřích rozměrů.

Problémy s láskou a partnerstvím jsou třetím nejčastějším tématem hovorů na Lince bezpečí, celkově tvoří 13 % telefonátů. Děti nejčastěji řeší otázky ohledně navazování vztahů - jak se seznámit, jak dát najevo zájem, pokud se jim někdo líbí a podobně.

„Pro děti je samozřejmě náročné navazovat první vztahy, jde často o první zkušenost, kdy se chtějí někomu „vyznat z lásky'. Takováto situace je téměř vždy spojena s ostychem a také se strachem, jak na to bude ten druhý reagovat,' vysvětluje Peter Porubský, vedoucí Linky bezpečí.

Situace seznamování je podle odborníků pro děti o to zátěžovější, že právě kolem 12 až 14 let, kdy na první lásky většinou dojde, hraje v jejich životě velkou roli vliv vrstevníků, kamarádů a kolektivu, ve kterém se pohybují. Případné odmítnutí pak může kromě frustrace z něj samotného mít i negativní dopad na to, jak se bude dítě dál ve skupině kamarádů cítit.

„V případě otázek na seznamování hledáme na Lince společně s dítětem způsob, jak projevit náklonnost tak, aby to pro něj znamenalo co nejmenší rizika. Bavíme se o tom, odkud svou lásku znají, jaké mají společné zájmy, jestli si už nějaké projevy náklonnosti vyměnili atd.,' vysvětluje Porubský. Totéž mohou samozřejmě dělat s dětmi doma i rodiče, zásadní je nejprve naslouchat a radit až ve chvíli, kdy o to dítě samo stojí.

Rozchod nezlehčujte

Druhým nejčastějším problémem hovorů je pak zcela opačná situace, a to rozchod. Ačkoliv dospívání je období neustálého navazování a ukončování vztahů, může být pro některé jedince rozchod neúnosně bolestnou událostí, zvláště pokud do vztahu vkládali veškeré své naděje a nesplněná přání. Ocitají se v zajetí otázek, proč je milovaná osoba už nechce, propadají depresi, cítí hořkost, smutek, vztek.

„Rozchody mladých bychom jako rodiče neměli rozhodně zlehčovat, protože mladí často jednají velice impulzivně a zkratkovitě a není vzácností, že se v důsledku nešťastné lásky pokusí i o sebevraždu. Právě v těchto chvílích je pro dospívajícího chlapce nebo dívku neocenitelná možnost anonymně si o svých problémech popovídat a konfrontovat svůj názor s názorem někoho dospělého,' dodává Porubský s tím, že mladí chlapci a dívky mají tendenci vidět všechno fatalisticky a bez nadhledu.

Vztah nezakazujte, ale nastavte pravidla

V zásadě nejhorší krok, který mohou rodiče vůči zamilovanému dítěti či dospívajícímu podniknout, je devalvace jejich partnera nebo vztahu, zahrnutí dítěte výčitkami nebo dokonce zákaz pokračování vztahu. A to i v případě, že se vám potomek zdá na vztah příliš mladý nebo partner zcela nevhodný, shodují se odborníci z Linky bezpečí a Rodičovské linky.

Zakázané ovoce chutná nejlépe a děti v tomto věku mají tendence ke zkratkovitému a nepromyšlenému jednání. Ostatně i slavné ikoně osudové první lásky Julii bylo podle Shakespeara pouhých třináct let a Romeovi jen o pár let víc. Starší hrdinové by možná řešili svou situaci rozumněji, i když méně romanticky.

„Jako rodiče bychom měli mít především zájem udržet vztah s dítětem, být mu průvodcem v tom, aby se mohlo orientovat ve svých pocitech k partnerovi. Zároveň, pokud je však věk dítěte pro partnerský vztah předčasný (téma předčasných vztahů je v hovorech rodičů na Rodičovské lince poměrně časté), je vhodné mu stanovit pravidla, za kterých vztah může pokračovat, např. zákaz sexuálního styku do 15 let, vědět, kde dítě tráví s partnerem svůj čas, pozvat partnera domu na oběd, zajímat se o něj,' navrhuje rodičům Kateřina Schmidová, vedoucí Rodičovské linky.

Rodiče by podle ní naopak měli zapátrat ve své paměti na své první lásky a z nich plynoucí silné emoce, které se zdály jako to nejdůležitější na světě, co vás nikdy nepřejde a nepřebolí. Je vhodné pokusit se vyjádřit pochopení, být otevřený a trpělivý a reflektovat hormonální změny svého potomka, kterými v této době prochází a které mohou být příčinou jeho „nestandardního' a impulzivního chování (více o chování teenagerů a jejich náhledu na svět si přečtěte zde).