Do značné míry lze snímek Hranice lásky vnímat jako detailní sondu do problematiky partnerských krizí a úsilí o překonání nastolených stereotypů, avšak tento proces nemusí vždy vést k ideálním výsledkům. Tomasz Wiński přistupuje ke komplexnímu tématu s náležitou úctou a respektem. Ačkoli by výsledný dojem mohl být ještě komplexnější a ve finálním vyznění by mohl zvážit odvážnější kroky, jedná se o solidní analýzu mezilidských vztahů, která si v kontextu českého filmového prostředí uchovává nádech originality, zajímavosti a hlubokého uvědomění.
Podle mého názoru je obsazení postavy pana Čermáka poněkud nešťastné. Nicméně, ústřední partnerský pár funguje bez větších problémů, stejně jako paní Křenková, která ve svém krátkém vystoupení opět potvrdila svůj talent (jak je u ní zvykem). Role paní Formanové působí spíše dekorativně, zatímco pan Hofmann konečně ztvárňuje skutečnou postavu, nikoli pouhý odraz sebe sama či své předchozí role Luďana. V porovnání s evropskou kinematografií je tento film spíše nenáročný, ale pro konzervativnější české prostředí představuje v podstatě velmi intimní dílo, zejména díky scénám zachycujícím interakci mezi hlavními protagonisty. Dramatická výstavba by mohla být posílena.
Upřímně, očekával jsem spíše procedurální studii, která by detailněji prozkoumala možnosti moderních mezilidských vztahů. Místo toho jsem se setkal s decentně natočenou moralizující bajkou, připomínající narativy z románů devatenáctého století. Příběh se soustředí na muže, jenž není schopen krotit nekontrolovatelnou sexualitu své partnerky, a v důsledku toho ztrácí jinak bezproblémový vztah. Následuje značná melancholie, dokud se na něj nevrhne o dekádu mladší „manic pixie dream girl', která jej bezpodmínečně touží mít. Toto neočekávané směřování scénáře, které bych spíše připsal tvůrcům jako Hřebejk a Jarchovský, ve mně vyvolalo pocit hlubokého zklamání. Ačkoliv Wiński disponuje nepopiratelným režijním citem a schopností efektivně budovat filmové scény, tento počin se stal jednoznačně největším zklamáním festivalu ve Varech.
Oceňuji snahu Tomasze Wińskiho vytvořit snímek o vztazích, který se vyhýbá konvenčním vzorcům typickým pro tuzemské „romantické' komedie. Avšak celý koncept je založen na předvídatelném ději, jehož nevyhnutelný konec je zřejmý s velkým předstihem. Dialogy i herecké výkony jsou velmi přesvědčivé, nicméně film v podstatě nepřináší nic novátorského. Možná v rámci českého filmového prostředí je hodnocení kolem 70 % přiměřené, neboť nabízí osvěžující pohled.
Jen málokomu se podaří zrealizovat drama zachycující intimitu, společné soužití v partnerském svazku a hloubku vzájemného pouta. A zde se to překvapivě povedlo. Občas se v dialogu objeví humorné momenty, které divákovi umožňují na chvíli si oddechnout od intenzivního návalu emocí. S radostí konstatuji, že celý tvůrčí tým intenzivně pracoval na tomto projektu, což je na výsledku patrné. Mírnou nejistotu ve mně vyvolalo rozhodnutí hlavních postav zaznamenávat své prožitky na mobilní telefon, neboť by bylo možné dosáhnout vynikajících výsledků i bez této technologie. Celkově vzato, jedná se o povedený film, který si jistě najde své publikum v kinech.
Témata:
Většina dialogů se vyznačuje autentičností a herci se snaží podat co nejlepší výkon, přestože nedokážou zcela zakrýt skutečnost, že jejich postavy se pohybují na již dávno prozkoumaném a nijak šokujícím území. Téma mimomanželského sexu například již dříve poutavě rozvinul snímek Svatá čtveřice, zatímco nástrahy mezilidské přitažlivosti byly ještě přesvědčivěji rozebrány v loňském filmu Nejhorší člověk na světě, případně v mistrovském díle Stanleyho Kubricka Oči široce zavřené, kde dokázal sexu vtisknout enigmatický, nikoli pouze povrchně provokativní rozměr.
Jakub "lamps" Vopelka
Anna a Petr se poprvé setkali na vernisáži v malé pražské galerii. Zaujala ji jeho rozvážná řeč a jiskra v očích, zatímco on si okamžitě všiml jejího nakažlivého smíchu a vřelého pohledu. Oba v tu chvíli cítili, že tohle setkání není náhodné. Jejich první společné rande proběhlo v útulné kavárně na Kampě, kde si povídali do pozdních nočních hodin o umění, snech a o tom, jaké to je hledat spřízněnou duši v dnešní uspěchané době.
Postupně se jejich přátelství prohlubovalo a proměnilo v hlubší cit. Petr obdivoval Anninu schopnost vidět krásu v každodenních věcech a její optimistický pohled na svět, zatímco Anna oceňovala Petrovu trpělivost, jeho schopnost naslouchat a podporu, kterou jí vždy projevoval. Jejich společné večery se staly ritualem - vařili spolu, chodili na procházky podél Vltavy nebo jen tak lenošili doma u dobrého filmu. Každý den spolu si připomínali, jaké štěstí měli, že se jejich cesty proťaly.
Jednoho slunečného odpoledne, během pikniku v parku na Petříně, Petr Anně vyznat své city a požádal ji o ruku. V tu chvíli, obklopeni rozkvetlými růžemi a s výhledem na celou Prahu, Anna s radostí přijala. Tento okamžik byl vrcholem jejich společné cesty, potvrzením, že jejich láska je silná a připravená čelit všemu, co jim život přinese. Jejich příběh, stejně jako mnoho jiných na naší seznamce, dokazuje, že pravá láska skutečně existuje a čeká na každého z nás.