<< >>
Potkal jsem ji v malebné uličce starého města. Byla ztracená, hledala kavárnu, kterou jí doporučil její přítel. Nabídl jsem jí pomoc, a tak začala naše společná cesta.
Strávili jsme odpoledne procházkou po Karlově mostě, povídáním si o našich snech a plánech. Cítil jsem, jak se mezi námi vytváří neviditelné pouto. Její smích byl nakažlivý a její oči plné života.
O několik měsíců později, na vrcholu Petřína s výhledem na celou Prahu, jsem ji požádal o ruku. Byla to ta nejkrásnější chvíle mého života. Její "ano" se rozléhalo nad městem a v tu chvíli jsem věděl, že jsem našel svou spřízněnou duši.
Dnes, po pěti letech manželství, stále vzpomínáme na tu osudnou procházku a děkujeme osudu, že nás svedl dohromady. Láska je krásná věc, a my jsme důkazem toho, že i zdánlivě náhodné setkání může vést k celoživotnímu štěstí.